K fotografování jezdeckého sportu se Jan Andreáš, jenž je všem známý spíše jako Jenda Andrash, dostal v roce 2013. Oslovila ho tehdejší ředitelka Equine Sport Center Olomouc Veronika Michálková s nabídkou, zda by si chtěl vyzkoušet focení parkurových závodů. Fotografování koní ho zaujalo natolik, že se mu začal věnovat intenzivně.

 

Dnes je jeho hlavní doménou nejen parkurové skákání a drezura, ale především zachycování atmosféry a emocí v zákulisí závodů. Snaží se vyprávět příběh jezdců i jejich koní počínaje přípravou ve stáji přes soustředěnost před startem až po upřímné okamžiky radosti či zklamání. V Equine Sport Center Olomouc fotí dodnes a své zkušenosti neustále rozšiřuje o nové technologie, včetně akčních kamer a dronů.

 

Jendo, jak jste se dostal k fotografování parkuru? Byla to náhoda, nebo jste se k němu dostal cíleně?

Bylo to kolem roku 2013, kdy mě kamarádka a tehdejší ředitelka Equine Sport Center Olomouc Veronika Michálková oslovila, zdali bych nechtěl vyzkoušet focení parkuru. Na jaře jsem si dal testovací focení a řekl bych, že společnou výběrovou metodou jsme to během sezony 2013 dostali do stádia, kdy byly všichni spokojeni. 

 

Jaké disciplíny v jezdeckém sportu fotíte nejčastěji a proč?

Moje domovská a jediná základna, kde fotím aktivně od roku 2013, je Equine Sport Center Olomouc, takže mé zaměření jsou parkury a pár let nově i drezury. Jelikož fotím primárně dvě disciplíny, nedovolím si hodnotit ostatní, ale pro mě osobně je nejvíc náročné focení drezur. 

 

Řídíte se aktuálními trendy ve fotografování jezdeckých akcí?

V průběhu let jsem chtěl focení parkuru posunou trochu jinam než jen na galerii opakujících se fotek jezdce nad skokem, a tak jsem zvolil trošku jiný přístup a už někdy kolem roku 2014 jsem začal fotit více okolí celých závodu, jednotlivé detaily a emoce jak na kolbišti, tak ve stájích – prostě lidi kolem.

 

Máte nějaký snímek, který pro vás osobně znamená nejvíce? Čím je výjimečný?

Konkrétní snímek asi nemám, ale otázka je i odpovědí. Jsem spokojený, když výsledná galerie ze závodů zachytí případné emoce či příběh, nebo samotné kvalitní závodění.

 

 

Jakou techniku aktuálně používáte?

Technika se pořád vyvíjí, tak se člověk snaží držet tempo. Aktuálně primárně fotím na techniku Sony.

 

Jak probíhá vaše spolupráce s jezdci, majiteli koní nebo organizátory závodů? Máte volnost, nebo se musíte přizpůsobovat jejich požadavkům?

U nás v Equine Sport Center Olomouc mám tu výhodu, že mi nechávají volnou ruku, takže se snažím v průběhu let udržovat osobitý vzhled fotek. Fotím primárně do RAWu, což mi dává možnosti větších úprav, ale také je to časově o dost náročnější.

 

Na co se při focení koní nejvíce zaměřujete?

Jak jsem již zmínil, pro mě je důležité, aby výsledná galerie měla emoci celého závodu a jezdci se našli nejen nad překážkou, ale také s přáteli či při práci ve stáji.

 

Jaké trendy vidíte v posledních letech ve fotografování jezdeckého sportu?

Mezi hlavními trendy bych asi zmínil stoupající zájem o reels – krátká videa, která mají dynamiku a posunou zážitek zase dále. My už druhým rokem vše kombinujeme i s akčními kamerkami a dronem.

 

 

Zmíníte váš nejnáročnější moment při focení jezdeckých závodů?

Takových bylo mnoho, ale nejnáročnější bylo asi CSI3*-W Olomouc 2019, kdy jsem chtěl zachytit fotku vítěze na nejvyšším skoku proti plné tribuně, zároveň v rámci finále mít ještě celkový pohled shora z věže, a ještě udělat pěkné video na Instagram.

 

Fotíte i něco jiného než jezdecký sport?

V podstatě bych se označil za univerzálního fotografa. Do mého portfolia patří skoro vše – od focení architektury a eventů, přes focení lidí po koně. Jinak v rámci sezony v Equine Sport Center Olomouc bych řekl, že focení koní je v top 3. 

 

Máte nějakou radu, kterou byste chtěl předat začínajícím fotografům?

Doporučení je asi jednoduché: foťte, foťte a mějte to rádi, ať vás to naplňuje!